Sbohem mikroby, aneb jsem úplně hloupá.

22.01.2017

Pokud jste si vybavili slečnu, která pobíhá po kuchyni s plastovou lahví a rozprašuje všude kolem sebe jakýsi desinfekční přípravek
a u toho žvatlá, že je jí líto mikrobů, ale že se nedá nic dělat, musí je zničit, tak si vybavujete to, co my.

My, kdo víme, o čem je řeč, když se mluví o zabíjení bakterií a virů (ať se nám to líbí nebo ne, jsou to živé organismy jako my), my si dáme hlavu do dlaní a potichu si říkáme slůvka, která se nedají publikovat.

Pojďme se podívat, jak je to s tím "čistým" prostředím a zabíjením mikroorganismů.

V našich krajích je zvykem pravidelně uklízet.
Někdo tomuto propadl více někdo méně.
Jeden neví, kdy odložit prachovku, druhý zas jednou týdně vyluxuje, vytře, setře prach, další zas jen tak "pošolíchá", co je na očích... nicméně všichni se shodneme na tom, že úklid tak nějak patří do našich zeměpisných šířek a že se to tak prostě dělá.
Uzavřeli jsme prostor, kde žijeme, spíme, učíme se, léčíme se, kde přebýváme, do stěn, abychom se chránili před vlivy světa tam venku a chceme, aby se nám v prostoru žilo příjemně. A čistota prostředí k tomu jednoduše patří. Obyvatel Karibiku jistě nevěnuje tolik úsilí úklidu jako obyvatel z centra velkoměsta. To dá rozum.

Až na výjimky se všichni snažíme upravovat své okolí tak, aby bylo čisté, bez špíny...
A´propos, co je to špína?
Špína je takřka bez výjimky vedlejší produkt lidského konání. Shodneme se jistě na tom, že za špínu považujeme většinou prach, mastnotu, usazeniny... Ať děláme cokoli, vždy se vyjma požadovaného výsledku projeví také jako vedlejší produkt nečistota. Mikroskopický rozbor "obyčejné špíny " by vás jistě velmi překvapil: šupinky kůže, tuky všeho druhu včetně lidského potu, částečky prachu, saze, zemina, drobečky potravin - tj. sacharidy, bílkoviny a opět tuky... a vtom všem ještě žijí maličcí roztoči, kteří jsou na této směsi životně závislí. Ovšem i jejich trávící soustava končí tam, kde končí a na tom všem si "lebedí" prvoci, bakterie, viry, plísně, houby - jedním slovem mikroorganismy.

A teď to přijde přátelé: toto všechno ke spokojenému zdravému životu potřebujeme.

Zjednodušeně řečeno, pokud bychom se od narození nevystavovali vlivu mikroorganismů, náš imunitní systém by nedostával podněty k vytvoření přirozené obrany a při prvním setkání se zbloudilou bakterií, bychom to odskákali.
A tak jsme se hezky obloukem vrátili k běhající slečně se smrtícím roztokem v rozprašovači.
Tak nejdříve: aniž by to bakterie, které podléhají fyzikálním zákonům stejně jako my, tušily, vesele si padají na ošetřený povrch dál. Prach usedá, drobečky se sypou, mastnota ulpívá...
dále pokud není odstraněna mechanicky nečistota (ještě jsme nevmysleli jinou technologii), pak je veškerá desinfekce neúčelná.
Samozřejmostí je desinfekce ploch v místech, kde se pracuje s potravinami, ale ani tady to nejde bez očištění. Žádná desinfekce nezabrání zkaženému masu v mlýnku, aby na něm nežily bakterie, pokud tam zbytky masa zůstanou. Je potřeba použít teplou (horkou) vodu, detergent (čistič), který svým složením rozpouští "špínu" a mechanicky odstranit nečistoty. Až pak má smysl ošetřit povrch desinfekčním prostředkem, který splní svůj úkol a jeho účinky odezní.

Tento článek si neklade za cíl znevažovat desinfekci, chce jen upřesnit její potřebu v běžném životě. Jistě má smysl vydesinfikovat místnost, kde pobýval měsíc člověk s tuberkulózou. V takovém případě to smysl má a bude to fungovat. A také to jistě vyžadují hygienické předpisy, které si lidé vytvořili právě pro prostory, kde by bylo možné, aby se lidskému organismu nebezpečné mikroorganismy nerozmnožily nad únosnou mez.
Desinfikuj, ale mysli u toho.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.