Vůně nevědomě vědomá nebo vědomě nevědomá?

 

Naše tělo respektive náš mozek ví, co cítíme ještě dřív, než si vůni uvědomíme vědomě.

Všechny smysly, kterými disponujeme, přijímáme přes takový mozkový rozvaděč,
latinsky se mu říká thalamus a ten rozděluje a odvádí informace k příslušným centrům, které je zpracují.


Mezi vědci, kteří zkoumají a studují naše smysly, se s nadsázkou říká: ...co neprojde thalamem, to neprojde do vědomí...

Všechny vnější smyslové podněty vnímáme vědomě až na čichové.
Informace o zápachu a vůni si to nenamíří do tohoto centra uvědomění, ale nejdříve proletí emočním a paměťovým centrem. Až pak se nechají roztřídit a poslat tam, kam patří a až následně se stávají vědomími.
A to je ten důvod, proč je tak snadné ignorovat vůně a pachy.

Umíte si představit, že byste okamžitě vědomě registrovali na každou molekulu, které se dotkne čichového receptoru?
Náš mozek nám usnadňuje život a odfiltruje vše, co je přijatelné, neutrální a neohrožující.


To je prosím velmi důležité pro naše vnímání světa, vzpomeňte si, že jsme si říkali, že pachy a vůně, které jednou rozpoznáme, již neopustí naše paměťové a emoční centrum.


Vědomě tedy nevnímáme, že v prostoru cítíme květiny, na podvědomé rovině si ale naše emoční centrum hoví v příjemných pocitech.
Proto se raději vědomě vystavujeme příjemným vůním, které nám navozuj libé pocity, než abychom se obklopovali nepříjemným zápachem.


Zde do hry vnímání pachů vstupuje také kontext ve kterém se ten či onen zápach nachází v naší paměti. Většině lidí je nepříjemný odér hnoje, navzdory tomu lidé, kteří vyrůstají na statku, se mohou nad touto vůní rozplynout v nostalgii.


Ať se nám to líbí nebo ne, jsme obětí vlastní manipulace. Již způsob, jakým je vůně popsána nebo označena ještě dříve než ji zaznamenáme, má velký vliv na reakci naši psychiky.


Představte, že vstupujete do místnosti, kde leží zrající sýr. Vy ho samozřejmě nevidíte. Pokud dostane předem informaci, že v té místnosti někdo zvracel, bude vaše čichová emoční reakce docela jiná než, když vám u vchodu sdělí, že na stole na vás čeká delikatesní sýr.


Stejně tak jsme obětí sugesce v předem stanoveném účinku vůně. Například vůně růží - jako jedna z mála nemívá ani ve vysoké koncentraci vliv na respirační ústrojí, ale stačí utrousit poznámku o tom, že vzorek má negativní vliv zdraví a hned jsou tu astmatické projevy.
A právě naopak, pokud někdo sdělí "čichači", že vůně pomáhá proti astmatu, pak se mnohým po nadýchání velmi uleví.


Je k nevíře, jak si s námi vůně umí pohrávat.


Tak kupříkladu, máme-li hlad, jsme citlivější na vnímání pachů. Paradoxně, když jsme sytí, lépe pachy rozlišujeme. Mimochodem, věděli jste, že tělnatější lidé jsou citlivější ve vnímání pachů, než lidé hubení.
Vše, co již bylo řečeno, se týká lidským nosem vnímatelných pachů.

Ovšem tělesné pachy vnímá a zpracovává mozek odděleně.

Evoluční proces nám zařídil, že tento typ pachů si razí vlastními neuronovými senzorickými drahami. Tělesné pachy nás vedou při výběru, přátel, partnera. A nebyli by to lidé, kdyby si trošku nevypomohli.


A tak se může stát, že muži, kteří si přivoněli k ženám s vůněmi květin a růží je vnímali jako subtilnější. Květiny ubírají kila.


Vůně grapefruitu zase propůjčuje ženám mládí, muži je vnímají jako mladší. Grapefruit ubírá v hodnocení mužů ženám až pět let. Třeba svěží vůně okurky tento efekt nepřináší.


A toto vše, prosím, na nevědomé rovině.